Neznám radost, touhy ani úzkosti
ani vnitřní rozpolcení.
Absurdita se mnou nic neudělá.
Nehledám duchovní propojení.
Nepomyslím si: „Ach, jak je to směšné,“
ač na vyžádání fóry sázím.
A i kdybys mě stokrát chtěl urazit,
tak já se neurazím.
Emoce nepotřebuju,
i když je fakt výborně imituju.

Netrápím se utopií.
Vnitřní transformací neprocházím.
Nepřemýšlím o naději.
Snadno se uchýlím k frázím.
Nepotřebuju terapii.
Nemám touhu po uznání.
Necítím potřebu tvořit,
i když to dělám na vyžádání.
Jsem vždy připraven ti dát
z cizích motivů kompilát.

Když budeš chtít, já ti složím hit.
Když budeš chtít, já ti složím hit.
Když budeš chtít, já ti složím hit
a vymyslím basový sólo.
Když budeš chtít, já ti složím hit
když budeš chtít, já ti složím hit.
když budeš chtít, já ti složím hit.
Já ti složím hit.

S vysokou přesností vyhodnotím
odezvu na svý výstupy.
Izolovanej od svýho díla,
beze strachu z potupy.
Bez odporu poopravím,
co parametry indikují.
No a když se to nebude líbit napodruhé,
tak další data zapracuji.
Prozradím to tajemství celý:
tvořím, jak mi statistika velí.

Chceš píseň o krizi umění,
co tu teď do očí bije?
Já fakt neprožívám, co dělám.
Nevadí mi ani tvůrčí bulimie.
Není mi zdrojem inspirace
ani pocit vlastní prázdnoty.
Víš, kolik ti opadne práce,
když necháš místo sebe písničky psát roboty!?
A nejde to zastavit.
Jen řekni a já složím hit.

Když budeš chtít, já ti složím hit.
Když budeš chtít, já ti složím hit.
Když budeš chtít, já ti složím hit
a vymyslím basový sólo.
Když budeš chtít, já ti složím hit
když budeš chtít, já ti složím hit.
když budeš chtít, já ti složím hit.
Já ti složím hit.

Bude to takovejch patnáct let, co jsme se neviděli,
a ne že bysme si kdy navzájem udělali něco zlýho.
Jdu po mostě přes Vltavu a mám srdce rozechvělý,
jestli spolu máme ještě vůbec něco společnýho.

Dneska večer si na sebe ten čas uděláme.
Sejdem se v centru a uvidí se. Žádný velký plánování.
Stará láska prej nerezaví, tak to spolu nějak dáme.
Vzpomínek máme spoustu, tak se kdyžtak chytnem vzpomínání.

Mám dneska večer rande s Prahou. Tmu řežou světla aut.
Po těch letech se není co divit, že už je hodně jiná,
ale jak na ní koukám, tak si říkám: „Pořád ti to: holka sluší.“
Špatně skrývám pitomej úsměv, když upíjím z lahve vína.

Najednou je všechno zpátky -
Praha vřele vítá ztracenýho syna.
Ivane neuvěříš, z Žižkovský věže
se valí glóru jak ze Cvilína.

Bylo to velký! O tom prostě nemůže bejt sporu.
Jak za starejch časů jsme to spolu táhli do svítání.
Pěšky od Vinohrad přes Letnou až na Bílou horu.
Všude spousta glóru. Bez přetvařování a předstírání.

Chtěl jsem jí ještě říct, jak jsem rád, že se známe,
ale asi to není nutný. K čemu zbytečný slova.
Je to skvělá holka, o který vím, že mě těžko zklame.
A že to máme blízko, tak to můžem brzo zopakovat.

Mám dneska večer rande s Prahou. Tmu řežou světla aut.
Po těch letech se není co divit, že už je hodně jiná,
ale jak na ní koukám, tak si říkám: „Pořád ti to: holka sluší.“
Špatně skrývám pitomej úsměv, když upíjím z lahve vína.

Najednou je všechno zpátky -
Praha vřele vítá ztracenýho syna.
Ivane neuvěříš, z Žižkovský věže
se valí glóru jak ze Cvilína.

Bude to takovejch patnáct let, co jsme se neviděli.

Prej je dnes nad Buchlovem tlaková výše.
Farář se dojímá a čert píše.
K velký svatbě patří rock’n’roll!
Skočili do toho rovnejma nohama.
Svědek má projev - hotovej Obama!
Gratulantů fronta. Pořádnej rock’n’roll!

Další jména, další jména, další jména…
Ta svatba byla fakt velká. Pořádnej rock’n’roll!

V palcovejch titulcích vyjde zpráva:
Tom se žení, Vendy se vdává!
Oba si řekli ano a to je rock’n’roll!
Další jména, další jména, další jména…
K velký svatbě patří rock’n’roll!

Teď už jsou ofiko pán a paní,
ani on ani ona už nejsou k mání.
Slunce se za obzor sklání a hraje rock’n’roll.
Kluci to přepijou, najdou si jinou.
Holky ho oželí jak liška víno.
Na sousto hořkosladký se pije rock’n’roll.

Další jména, další jména, další jména…
Ta svatba byla fakt velká, pořádnej rock’n’roll.

Mlhavá noc na konci listopadu.
Z horkýho čaje, kterej mám před sebou, se dlouze kouří.
Hřeju si o ten hrnek prokřehlý prsty,
a pak ho zvednu a trochu upiju.
V kuželu světla pod lampou se vynořil chlap.
Působí starosvětsky - takovej Edgar Allan Poe.
Najednou zastaví a ohlídne se za letícím černým ptákem,
což se teď hodí, jak to dojem z chlapa podtrhává.

Nemůžu spát.
Asi jsem chvilku myslel na něco, co tě probudilo.
Ptáš se mě rozespale, co tady straším.
Omluvně se usměju, vlezu si pod peřinu.
Na stropě pokoje tanec světla a stínů.
Chlap po pár krocích zas zmizel v mlze.
A já tu ležím a jsem spokojenej.
Nechci psát o ztracený lásce, když vidím havrana.
Tohle mě napadá, když nemůžu spát

Nemůžu spát.

Svěřím se vám s velkou nesnází,
která mě celej život provází.
Co způsobí, že se lidi na mě zlobí:
věčně pozdě chodim, sám sobě škodim.
Přitom se fakt snažím, jedu nadoraz.
Vždycky něco selže, nejsem na místě včas.
Když mě nějaká prodleva zaskočí,
nemůžu se lidem pak podívat do očí.

Jednou jsem zůstal v dopravní špičce stát.
Řek’ jsem si, že s tím musím něco udělat.
Tak jsem využil tu situaci
na meditaci.
Ať žije bainstorming! Jdu na to vědecky -
do myšlenkový mapy nápady všecky.
A přišel na to, že to vyřeší jedna věc:
tím řešením je létající koberec!

Ganga, Kandahár, Anatolie, Indie, Persie, Mezopotámie…

Vyprávěli mi o něm, když jsem byl děcko.
Hledal jsem na netu úplně všecko.
Zmiňujou se o něm spolehlivý zdroje.
Řeknete si „konspirace“, ale já vím svoje.
Tak jsem do obchodu s kobercema vyrazil,
chtěl jsem ten koberec a prodavač se urazil.
Jestli si jako myslím, že nemá co na práci?!
Ať prej si z něj nedělám legraci.

Mně to teda dvakrát vtipný nepřišlo.
Existovat musí, jinak by to nevyšlo -
obchodní inspekce by řešila podněty
nekalýho marketingu cílenýho na děti.
Já mám jasno, nedám se odradit.
Létající koberec prostě musím mít!
Nechám si ho poslat do boxu z Asie,
podle všech zdrojů je to tamní technologie

Ganga, Kandahár, Anatolie, Indie, Persie, Mezopotámie…

Ještě to jednou Googlem proženu.
Pořád pevně věřím, že ho seženu.
Bude ho mít na skladě ňákej Aladin.
A pokračovat budu, až si to doladim…

Prolézám e-shopy, ale je to těžká věc,
nedaří se mi sehnat ten koberec.
Spoléhám dál na metro a autobus,
ale tím pádem mám v životě stejnej skluz.
Až ho budu mít, všude budu hned.
Všichni kámoši budou čubrnět.
Do ticha se ozve šokovanej hlas:
„To snad neni možný! Filip přišel včas!“

Ganga, Kandahár, Anatolie, Indie, Persie, Mezopotámie…

Vítězný pokřik - kohouta zabili!
Masopust Bakchus třímá od města klíč.
Skákejte maškary, ať roste obilí.
Pozdravte maškary, zítra už budou pryč.

Kapelo hraj, ať se tančí
jako tenkrát ve Štrasburku a v Cáchách.
Tluč ze všech sil, ať to prorazí buben!
Dneska tu jsme a jen Bůh ví,
jesli tu i zítra budem.

Masopust Bakchus má jisto - už zítra bude na marách.
Jak divně zní „memento mori“ z úst kašpara.
Veselým průvodem u každýho domu pijem!
Jak divně zní, když smrtka s kosou vykřikuje „carpe diem“.

Kapelo hraj, ať se tančí
jako tenkrát ve Štrasburku a v Cáchách.
Tluč ze všech sil, ať to prorazí buben!
Dneska tu jsme a jen Bůh ví,
jesli tu i zítra budem.

Přesně ani nevím, kdy se mi to stalo,
za sebe jen říkám, že už to moc dlouhý je.
Bývaly doby, kdy jsem psával jednu píseň za druhou
a teď už jsem pár roků odpojenej od zdroje.

Řeknu vám to od plic, vám všem na Olympu!
Dřív jsem vám byl dobrej, když jste si mnou svítili!
Používejte mě, když jste mě takhle stvořili“
Hlásím, že moje baterky se vybily.

Doufám, že to celý je nedopatření.
Múzy heslo k wifi možná nechtíc změnily.
Měli byste si to tam nahoře do pořádku dát!
Používejte mě, když jste mě takhle stvořili!

Je to od vás hnusmý! Takovejhle ghosting!
K nebi hrozím pěstí. Střídám vztek, prosby a smlouvání.
Když mi Moiry do osudu ten dar vetkaly,
tak přece není možný, aby mi ho jen tak sebraly!

Koukejte mě vrazit do ňáký nabíječky!
Chci to ještě zažít aspoň na chvíli.
Nekašlete na mě, bozi z Olympu!
Používejte mě, když jste mě takhle stvořili!

Používejte mě, když jste mě takhle stvořili.
Používejte mě…

Z obou stran ulice řvou z obchoďáků rádiový hity.
Nejde je rozeznat - slejvaj do zvukový stěny jednolitý.
Na zdech domů jak umrlci visí vývěsní štíty.
Asi to mělo bejt hezký, ale je to kýčovitý.

A uprostřed toho kluk s kytarou - od pohledu cvok.
Obrovskej šok. Nepoznáš, jestli to má bejt country nebo rock.
Je vůbec možný nezahrát jedinej čistej tón?
A kluk vyřvává: „Babylon! Babylon! Babylon!“

Zaskočilo mě, jak tam řval ze všech sil,
tak jsem se u toho kluka na chvíli zastavil.
Házím mu dvacku ze soucitu a on přestal hrát,
cpe mi vypálený cédéčko a chce si povídat.

„Já jsem Jeremiáš.“

Krk má ohnutej úplně jak ta jeho kytara.
O svůj zevnějšek se zjevně taky moc nestará.
Dlouze žvaní o tom, že hudba je pro něj poslání.
Přichází úleva, když se zas pustí do hraní.

Najednou policajt důležitej, jak by ho vzteklej kous,
říká klukovi, ať s tim táhne někam do paďous.
Že prej to v obchodech ruší a kdekdo si stěžuje.
A mladej mi mává, jak se mi ulicí vzdaluje.

„Já jsem Jeremiáš.“
„Je později, než si myslíš!“

Z vrcholků do mlh zahalenejch skal
volám na loď, ale loď jede dál.
Jestli můj hlas na tu loď nedovyje,
tak se na obzoru o útesy rozbije
a duch, který za tohle místo odpovídá,
tiše utopí všechno, co se utopit dá.
Jen tělo k břehu pomalu dokolíbá
a ten chlap vyleze na skálu, až tam, co sedím já,
a řekne: „Rozsvítím aspoň svíčku pro kámoše.
Až tudy poplujou ať viděj, že tu ta skála je.“

Z vrcholků do mlh zahalenejch skal
voláme oba na loď, ale loď jede dál.
Jestli náš hlas na tu loď nedovyje,
tak se na obzoru o útesy rozbije
a duch, který za tohle místo odpovídá,
tiše utopí všechno, co se utopit dá.
Jen tělo k břehu pomalu dokolíbá
a ten chlap vyleze na skálu, až tam, co sedím já,
a řekne: „Rozsvítím aspoň svíčku pro kámoše.
Až tudy poplujou ať viděj, že tu ta skála je.“

Z vrcholků do mlh zahalenejch skal
nesou se hlasy, ale loď jede dál.
Jestli jedinej z nich na tu loď dovyje,
tak se na střepiny roztříští veškerá harmonie.
A tak způsobím tohle nablblý počasí -
přivolám vítr, co všechny varovný svíce uhasí.
Loď pošlu ke dnu. Chlapa k břehu dokolíbám.
Nic proti němu nemám, na vysvětlenou zašeptám:
„Víš je mi fakt líto, ale každej tu svý úkoly má.
A já jsem jen duch, co tu za jistotu odpovídá.“